Ať se mládí vydovádí...

Už se to stalo tak běžnou součástí fitness debat, že už je to trochu nůďo. O čem že to mluvím? Inu, o tom pošťuchování mezi science instagram based nadšenci a pavučinou obrostlými zasloužilými cvičenci. Mezi omotávači, gumídky, kladkaři, jednonožními a jednoručními cvičeni s brokolicí na květáku (Mičurin by měl z tohodle zelinářského spojení radost) a jakože oldshool, hardcore, napumpovat, roztrhat, procítěňáky cvičenci.

Jedni se můžou na hlavě udrbat, kdykoliv vidí borce s připnutou kotníkovou bandáží na zápěstí třímající v ruce adaptér pro změnu připnutý nikam, s chráničem zubů v puse, kterak pomocí onoho adaptéru stahuje 3 cihličky na překladkované protisměrné kladce rychlostí pohybu fyzicky postiženého hlemýždě, zato však se zarputile soustředěným výrazem ve tváři, jako by pomocí té kladky vytahoval půlku Titanicu ze samotného dna Atlantského oceánu. Reakcí pak bývá opovržlivý pohled na mentálně zaostalého trilobita s kluzištěm pro vši na hlavě, jehož mysl je hermeticky uzavřená novým myšlenkám, názorům, faktům a nejnovějším poznatkům vědy, což dotyčnému připomene, že si má v příští sérii připnout ještě druhou rukou k tělu bezpečnostním pásem, aby tak docílil chirurgicky přesného pohybu bez jakéhokoliv náznaku cheatingu, který by bezpochyby zničil veškerý doposud získaný progress…

Vojta Trnka - trénink zad

No asi jste pochopili, do jakého tábora patřím. K trilobitům. Nejenom mentálně, ale dokonce i datem narození, které mě už dost často tlačí do vzpomínek. Ne že bych chtěl, ale dostávám se čím dál častěji do situací, které pro mě vzrušující a nové nikterak nejsou. A tak jsem si nedávno vzpomněl na svou povinnou školní docházku. Jestli si teď významně ťukáte na čelo a říkáte si, že tohle odskočení od tréninkových témat je hodno prošetření na Alzheimera, vydržte, dostanu se k tomu…

Když jsem byl malým chlapcem, bavilo mě číst Karla Maye, příhody Vinnetoua, knížky Julese Verna a všelijaká dobrodružství. Leč pozdější povinná četba pro to jaksi neměla pochopení a učitelská doktrína se shodla na tom, že mnohem lepší bude, když budu číst Němcovou, Jiráska, Nerudu a podobné bardy, což bezpečně způsobilo leda to, že jsem ke čtení získal na dlouhé roky oprávněný odpor. Tuším, že teď to nebude o nic lepší a místo toho, aby si chlapci četli Jo Nesba, nebo jiné severské autory s dost ponurou fantazií, které by ovšem mohli zažehnout lásku ke čtení, musí se nabiflovat četbu, která je donutí spíš zapnout playstation a prohnat v něm někomu kulku hlavou. Nebo raději celý zásobník.

Stejně tak jsem to měl s tělocvikem. Přestože jsem na střední již cvičil, tělocvikář si umanul, že ze mě udělá nového Zátopka, čímž spolehlivě docílil toho, že jsem od té doby dobrovolně nepopoběhl ani metr. Nevím, nakolik se školství změnilo, ale v mém případě se ze mě pokusilo udělat líného analfabeta se sklonem k násilným představám. A tím se zase vracím zpět k fitnessu…

Nechtějme po nikom, aby dělal dřepy, mrtvé tahy, shyby na hrazdě… Je to těžké, nudné, nepohodlné, zadýcháte se u toho víc, než byste chtěli, zpotíte se, budete se klepat jak osika, budou vás bolet svaly, dokonce vám po pár sériích dřepů hrozí i to, že se opět setkáte se svou snídaní. Kdo by tohle chtěl absolvovat? Je to fitnessová analogie Jiráska v kopulaci s Němcovou, jejichž výsledek žádný moderní člověk nedokáže srozumitelně přečíst, natož aby se do takové četby pustil dobrovolně a s nadšením…

Nechme tedy mladé nadšence do fitness dělat to, co je baví. Chceš si kotníkový adaptér připnout na krk, abys ho procvičil? Hurá do toho! Chceš hodiny tůrovat kladku pro předloktí? Nenech se odradit! Večer v pokojíku se ti to bude hodit, až na sebe budeš milej. Chceš se omotat vším, co ve fitku najdeš a vyzkoušet si roznožování na peck-decku, protože si to viděl na TikToku? Směle do toho, neupejpej se.

Zkrátka, dělej všechno, co tě baví, vyzkoušej kdejakou blbost, co si viděl na internetu, použij všechny možný pomůcky, adaptéry, gumy, karimatky, všecičko, co tam najdeš, ideálně všechno najednou. Hlavně se u toho nezabij. Ale to by se ti stát nemělo na všech těch kladkách. A až se do sytosti vyblbneš, zjistíš, že ti je ve fitku dobře, že tam máš i nějaký nový gymbrosáky, věřím, že jednou zkusíš i ty dřepy, mrtvý tahy, benče, kliky na bradlech a ostatní staromódní oldschoolový vykopávky, co cvičí ti mechem obrostlí pitomci. Jen tak, z legrace, ze zvědavosti… Možná, že ti pak tělo napoví, jakým směrem by chtělo jít, aby si už v životě kotníkovej adaptér na krk nedopnul…