Doby, kdy byli sportovci tupci, jsou už za námi, dámy a pánové

Abych hned ze startu nenavodil mylný dojem, že dřív byla kapacita mozků sportovců na bodu mrazu a v posledních letech či desetiletích se nějak zázračně odrazila směrem nahoru, musím malinko osvětlit nadpis. Ne, kapacita mozků návštěvníků sportovních zařízení na bodu mrazu nikdy nebyla. Teda samozřejmě i tady platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Méně inteligentní jedinci se vyskytují a vyskytovali vždy a všude, a určitě i v posilovnách. Mnozí nezainteresovaní (čti povaleči) ale vždycky měli tendence představovat si pod lebkou každého sportovce slepičí mozeček, a ať už k tomu měli jakékoliv důvody, doba a věda pokročily, a dokázaly, že byly jejich představy naprosto mylné. Ono je to totiž přesně naopak.

K napsání tohoto článku mě přivedla moje vlastní zkušenost. Posiluju a dělám kardio přes 12 let a docházím k uvědomění, že mi to pálí mnohem víc než předtím během mé povalečské kariéry. Leckdo by mohl namítnout, že na mě může působit více vlivů, a tak nemůžu s jistotou říct, že zrovna zvedání činek je v tomto směru tím hlavním. Například cvičím nejen fyzicky v posilovně, ale i mentálně během psaní. Abych však mohl tuto námitku smést ze stolu, začal jsem se o toto téma více zajímat a zjistil jsem, že mezi fyzickou aktivitou a rozvojem mozku je skutečně souvislost.

Předtím, než se ale vrhneme na hlavní obsah článku, nemůžu si odpustit ještě pár slov k těm, co nepovažují cvičení v posilovně za sport:

Podle Rady Evropy (Evropská charta sportu) je sport jakákoliv tělesná aktivita, která prostřednictvím organizované nebo neorganizované účasti přispívá k fyzické zdatnosti, duševní pohodě a sociální interakci.

Kulturistika jako zážitkový poukaz

Vše pro úvod podstatné řečeno a teď už pojmy a postřehy studovaných:

Neurogeneze

Kdybychom tento pojem řeckého původu rozložili a přeložili do češtiny, tak nám vziknou dvě pojmenování. Nervová buňka a vznik.

Neurogeneze je teda proces, kdy v několika oblastech mozku vznikají nové nervové buňky (dále jen neurony). V tomto procesu hraje roli několik růstových faktorů, které společně ovlivňují množství a efektivitu neurogeneze a ruku v ruce s tím i procesy, jako je schopnost učení, motoriky a paměti. A nejvýznamnějším podněcovatelem k neurogenezi je podle vědy právě fyzická aktivita.

Klíčovým mechanismem je, že díky fyzické aktivitě dochází ke zvýšené produkci jednoho specifického proteinu (BDNF), který zajišťuje schopnost synaptické plasticity (spojení mezi neurony sílí, podporují vznik nových neuronů a zvyšují efektivitu jejich vzájemné komunikace) a také zajišťuje schopnost učit se a pamatovat si. Tento protein se účastní nejen vzniku, ale také údržby nově vzniklých buněk. Vědci se shodují na tom, že BDNF je hlavním mediátorem (zprostředkovatelem) mezi fyzickou aktivitou a neurogenezí. Mezi další faktory ovlivňující neurogenezi patří IGF-1 a VEGF.

IGF-1 je hormonální protein podobný inzulínu, který hraje klíčovou roli v růstu a vývoji buněk v těle. Jeho zvyšující se množství má pozitivní vliv na kognici (myšlení, vnímání, učení, paměť) a snížení úzkostných stavů.

VEGF je protein uvolňovaný buňkami kosterní svaloviny. Podporuje tvorbu nových nervových buněk v mozku a je nezbytný pro to, aby se tvořily správně.

Velmi zajímavá slova na téma souvislosti fyzické aktivity s tvorbou nových neuronů zazněla v jednom rozhovoru s jediným profesorem psychologie v naší historii, Radkem Ptáčkem. Ten před několika měsíci prohlásil:

„Výzkum, který v této oblasti máme je absolutně drtivý, protože se zcela jasně ukazuje, že fyzická aktivita je nesilnějším spouštěčem neurogeneze. V podstatě žádný jiný mechanismus není takhle silný.“

Zároveň dodal, že je sice dobrá jakákoliv fyzická aktivita, ale ke zvýšení neurogeneze bychom měli dělat především aktivitu anaerobní. Tedy aktivitu, při kterém se zadýcháme v důsledku zdvihání břemen.

Než jsem se vrhnul na hlavní obsah článku, zmínil jsem definici sportu se záměrem oslovit ty, kteří cvičení v posilovně jako sport nevnímají. Nyní si dovolím oslovit je znovu. A teď mluvte! I kdybyste totiž měli pravdu a bodybuildeři nebyli sportovci, nic to nemění na tom, že právě jejich typ aktivity má na rozvoj mozku největší vliv. Aspoň podle pana profesora Ptáčka.

Mozek a evoluce

Vybavujete si první věty tohoto článku? Pokud nejste zastáncem volnočasových pasivit, tak věřím že ano. Přesto si dovolím je malinko připomenout. S trochou metafory jsem tam nastínil, že se článek nebude týkat vlivu aktivity na rozvoj mozku napříč generacemi (pomocí dědičné informace). Teď když se nad tím ale zamýšlím, tak musím uznat, že i na tom by možná byl kousek pravdy.

K tomuto zamyšlení mě přivedla slova obsažená v jedné vysokoškolské práci studijního programu biologie z přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity z roku 2022. Student se tam pod vedením nějakého pana doktora Hory o této problematice docela rozepsal.

V návaznosti na teorii adaptivní kapacity popsal zásadní změny v pohybu člověka v rámci evoluce. Tato teorie se snaží vysvětlit, jak pohyb ovlivňuje přizpůsobivost našich orgánů a vede tak mimo jiné i ke zlepšení myšlenkových schopností. Významným krokem v evoluci byl přechod na chůzi po dvou nohách v důsledku klimatických změn, které člověka donutily opustit lesy a hledat potravu na rozlehlejších prostranstvích. Před asi dvěma miliony lety lidé přešli z relativně nehybného způsobu života k aktivnějšímu způsobu lovců a sběračů. Postupně se rozvinula schopnost chůze na dlouhé vzdálenosti, vyšší vytrvalost a adaptace na běh. Autor práce zaměřuje pozornost na výzkumy, které ukazují, že právě tento pohyb střední intenzity měl nejspíš největší přínos pro postupné zpomalování stárnutí mozku.   

Radost z běhu – vyběhejte si štíhlou postavu

Neurodegenerace

Tak jako je katabolismus opakem anabolismu, neurodegenerace je zas opakem neurogeneze. Je to proces, při kterém dochází k postupnému odumírání mozkových buněk a rozpadu nervových synapsí (spojení mezi neurony). Tento úbytek je přirozenou součástí stárnutí, ale pokud k němu dochází příliš rychle, může vést k vážným onemocněním jako je Alzheimerova choroba, Parkinsonovoa choroba, nebo Roztroušená skleróza. Alzheimerova choroba je nejčastější formou demence u starších lidí a způsobuje zhoršování paměti a myšlení. Parkinsonova choroba vzniká úbytkem nervových buněk produkujících dopamin a projevuje se třesem, ztuhlostí svalů, zpomaleným pohybem a dalšími problémy. Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, při kterém tělo napadá vlastní nervové buňky, a to pak vede k problémům s pohybem a myšlením. Teď už pro vás asi nebude překvapením, že podle vědců může právě fyzická aktivita snížit riziko vzniku těchto nemocí.

Závěr

Výzkumy ukazují, že pravidelný pohyb pomáhá zpomalovat úbytek mozkových buněk a může působit jako prevence proti neurodegenerativním nemocem. Fyzická aktivita je stimulem pro tvorbu nových neuronů, podporuje tvorbu nových nervových spojení a zlepšuje schopnost mozku přizpůsobovat se (mozková plasticita). Tímto způsobem ovlivňuje schopnost učit se a rozvíjet nové dovednosti. No a nedostatek pohybu může naopak urychlit stárnutí mozku a zhoršit kognitivní schopnosti.

Tak nevím, sportovce bych do pytle s tupci rozhodně neházel. Jestli to někdo z vás doteď dělal, tak vězte, že se doba změnila. A s ní i věda. Teď už máme důkazy, že to nemělo vůbec žádné opodstatnění.

Zdroje:

Štětka, Martin. Vliv fyzické aktivity na psychiku a kognitivní funkce člověka. 2022. Univerzita Karlova.

Strakatý, Čestmír. Radek Ptáček: Svoji realitu si můžete naprogramovat, mindset prodlužuje život a zlepšuje zdraví. Youtube. 2024.