Někdo už s tou pravdou musel ven. Nechci si tady hrát na nějakého všeználka, ale pro posouzení tohohle trendu je dobrý, aby měl jeden porovnání z obou světů. Aby byl ten někdo schopnej říct do dobrý, to špatný a taky říct něco málo k tomu, do čeho se jeden pouští.

Ať už Crossfit, Spartan Race, Predator race a různé a jiné… všechny tyhle zmíněné, a jim podobné, reprezentují výzvy v kultuře a fitness, které v jednu chvíli explodovaly a trvá to tak nějak do dnes. Nejedná se pouze a jenom o nějaké tréninky, nebo cvičení. Staly se z toho jakési „celomotorické“ testy, které absolvují jejich komunity, mají vlstní hashtagy (#) a vlastní subkulturu. A nenechte se mýlit… pro fitness kulturu toho udělali opravdu hodně, aby se posunul vpřed. Lidi trénují tvrdě, zvedají těžké váhy (nebo jakákoli těžká břemena), posouvají svoje limity a oslavují svoje tvrdě vydřené výsledky. Ať už je jejich umístění jakékoli, kolikrát jen splnit všechny ty výzvy v jedné události a vyváznout bez diskvalifikace je obrovské umění. Ale jako většina věcí ve světě fitness, i tady je to mince, která má dvě strany. Není to jen o poplácávání se po zádech. Není to ani o tom, že se jednotlivý závodníci vždycky s úsměvem pozdraví a řeknou si „jsme v tom spolu.“ Je to na oko hezký „chrám podpory“ který má ale svou stinnou stránku. Ta temná stránka je v tomhle případě plná zranění, posedlostí, elitářství a tzv (FOMO – fear of missing out – strach, že o něco přijdeme), který je poháněný sociálními médii.

To dobré

Kamarádství a komunita: Pokud jste nikdy neviděli startovní čáru Spartan Race, Predator Race, nebo nějaké crossfitové závody a doopravdy jste se toho nezúčastnili, nejde to slovama snad ani popsat. Lidi si vzdávají holdy, skandují, hecují se, poplácávají se, zdraví se a atmosféra se dá doslova krájet. Pro spoustu lidí je to vědění, že „někam patří“ a jsou součástí nějaké komunity, která je udržuje na háčku a kvitují to. Je to taky jeden z hlavních důvodů k tomu, že je to udržuje konzistentní. A buďme upřímní, spousta lidí zrovna nepřekypuje zodpovědností. Pokud je součástí nějaká bahenní strouha, registrační poplatek přes 1000Kč, dres s číslem a ukážete se na očích s tím, že vám to vyhovuje a někdo vás při té námaze vidí, tak fajn. Spousta lidí v životě nevkročí do fitka, tělocvičny, nebo jiného sálu, kde se provádí fyzické aktivity, tak aspoň tohle.

Extrifit Express Energy Gel 80 g lime

EXPRESS ENERGY GEL je unikátní energetizující produkt od Extrifitu®, který sportovci používají k okamžitému dodání energie před tréninkem a při tréninku.

Balení obsahuje 16 ks.

Tvrdá dřina je cool.

Crossfit udělal z olympijských disciplín mainstream (výraz, který zastupuje dominantní, nebo rozšířené trendy ve společnosti).

Hyrox udělal z tlačení silových saní a silového přenášení břemen z bodu A do bodu B něco jako „superbowl.“ * Hyrox je halová soutěž fitness, která kombinuje 8 km běhu a 8 cvičebních funkčních stanovišť, ve kterých se střídá běh a funkční cvičení. Prezentuje se jako „světová série fitness závodů“ nebo „závody pro každého.“

Spartan race a Predator race udělali z běhu něco zábavného a populací tolerujícího.

Namísto nesmyslného 10minutového cvičení břišáků, nebo skupinových lekcí, či snad přemisťování se ze stroje na stroj tohle najednou začalo lidi bavit. Lidi zvedají činky, kettlebelly, běhají, skákají, přemisťují nějaké břemena, absolvují horolezecké překážky a učí se nové dovednosti. Přitom všem se učí, že tvrdá dřina a pot není nepřítel, ale že pro sebe něco dělají a můžou ze sebe mít dobrý pocit. A je to vlastně jedna velká výhra.

Fitness jako veřejný akt

Po desítky let byly posilovny privátní. Když jste měli to štěstí, že jste nějaké fitko navštěvovali, tak jste si mohli po pár odjetých sériích zapózovat možná tak doma u zrcadla předtím, než jste hodili sprchu. Problém však byl, že vás u toho nikdo neviděl. Žádné publikum, žádný odiv, nic. Teda… někdo to samozřejmě kvitoval. Záleželo asi na formě jedince, ale víte nejspíš kam tím mířím, ne? Po nějaké době se to změnilo a posilovny začali být otevřené pro veřejnost. S tím vším se celé fitness odvětví změnilo a zažilo renesanci. S tím vším přicházeli různé soutěže, výzvy a sociální média tomu setsakramentsky pomohly. Tréninky a různé fitness události jsou dneska adorované a oslavované. V dnešní době už vlastně nemůžete ani sjíždět Instagram, nebo jiné sítě bez toho, aniž byste viděli nějakou dobře vypadající postavu, která zvedá břemena, nebo v ruce drží nějaký doplněk stravy a dělá na něj reklamu. Ale pokud tohle někoho motivuje k tomu, aby žil lepší a zdravější život, tak prosím.

Extrifit Trainox Shot 90 ml grapefruit

TRAINOX® je předtréninkový doplněk stravy od firmy Extrifit určený pro totální maximalizaci tréninkové intenzity.

To špatné

Všechny tyhle události jsou prodávány jako „zábavné“. Jakmile se ale objeví ta tabule, na které je ukazatel skóre s body a k tomu přiřazené jméno… hodně štěstí s vysvětlováním a přesvědčováním, že se jedná jenom o srandu a důležité je se zúčastnit. Co začalo jako osobní výzva pro sebe sama a dokazování sobě samotnému se rázem změní na obsesivní hnaním se za skóre a výsledky. Najednou to není jen o tom dojít do cíle. Začíná to být o tom „někoho porazit“ a být lepší než někdo. Vždycky musíte porazit někoho k tomu, abyste se v té tabulce posunuli dopředu a potom to ještě lépe zveřejnit na sockách, že jste to opravdu dokázali. Nebo snad ještě hůř… ospravedlňovat pocity hrdosti, hodnoty a úspěchu. Takové to klasické „promiň, já nechtěl, ale musel jsem proto, abych se posunul o kousek dál.“ Takovéhle smýšlení a pohled na věc lidi mění k tomu, aby dřeli pro uznání a jakousi „validaci“ namísto zdraví a dokazování sobě samotnému. A to je hodně rychlá cesta do vyhoření.

Extrifit Regel 80 g lemon orange

Unikátní regenerační a energetizující gel z kategorie all-in-one (vše v jednom).

Tribalismus

Jo, fakt jsem to řekl. Už jsi slyšel o tom kamarádovi, kterej dělá crossfit? Jasně, že jsi o něm slyšel, protože ti to řekl v prvních 5 minutách. To stejné platí taky pro absolventy například Pretator race, nebo Spartan race. Jednak jsou schopni vám to vpálit během prvních pár minutách, nebo to poznáte na první pohled, pokud hrdě nosí oblečení s jejich logem. Komunity prostě „nutí“ lidi mluvit. Ale to je přece dobrá věc, na jednu stranu. Na druhou stranu se ty kmeny můžou hodně rychle spojit a dělat ze sebe nadřazenou rasu. Už takhle mám problém s tím, jak se prezentuje samotné fitness. Ti kdo cvičí a dřou ve fitku jsou prostě něco víc než ti, kdo do fitka nechodí. A to už vůbec nemluvím o tom, pokud dotyčný propagátor fitness vypadá dobře a pohrdá ostatníma. Za to bych vraždil.

Přístupnost
Ne každý se vrhne po hlavě do nějakých takových závodů. Ale marketing vám bude tvrdit, že to může udělat úplně každý. To je důvodem proč spousta nepřipravených lidí, častokrát začátečníků, skončí tak akorát demotivovaných, nebo zraněných. Je to něco podobného, jako kdybyste někomu, kdo se zrovna naučil jezdit na kole řekli, že Tour de France je vlastně v pohodě. Že pokud už umí jezdit na kole, tak tohle zvládnou levou zadní. Je to technicky možné, nicméně šílené. Možná neskončíte na prvních příčkách, ale důležité je se přece zúčastnit a být každým závodem lepší. Ideálně lepší než vy sami, ale taky než ostatní.

To nejhorší

Zjednodušené řečeno… technicky náročné cviky (přemístění, trh, nadhoz a podobně…), přenášení těžkých břemen z bodu A do bodu B a různé opičí dráhy za předpokladu, že jste vyčerpaní, jde vám o ego a čas, to fakt není dobrá kombinace. Po několika absolvovaných stanovištích, po několika minutách intenzivního ždímání se a po několika minutách běhu je hodně lehce předvídatelné co se stane. Vaše technika půjde do haj… S tím, že jde vaše technika do háje se pojí také velká předvídavost toho, že přijde zranění. Někteří jedinci to berou jako nevyhnutelné zlo a prostě to berou tak, jak to je. Ztráty jsou povolené, jak se říká. A pokud to někdo vidí jako zranění z bitvy, se kterým bude spojená jizva, která jim to všechno připomene… budiž, ale za sebe říkám, že to není asi to nejlepší nastavení, se kterým se jít něčeho zúčastnit.

Zase jsem se nechal unést a začíná ze mě být malej grafoman. Protože k tomuhle mám ještě něco málo co říct, ale nechci vás tady držet u dalších stránek textu, v dalším článku se k tomuhle tématu vrátím, protože mám stále na srdci pár slov, které bych k tomu rád řekl.