Genetika: Výmluva, nebo realita? Pojďme to rozsekat jednou provždy

Někdo se snaží týdny přibrat sval, nezadaří se a hned to balí s hláškou: „Já mám prostě na prd genetiku, nemá cenu se snažit.“ Nebo opačně – týpek s pivním pupkem prohlásí: „Všichni chlapi v naší rodině jsou takhle stavění, nedá se s tím nic dělat.“ Znáte to? Já teda jo, slyším a čtu to někde pořád. A dneska se na to společně podíváme – je genetika opravdu ten zlý padouch, co vám brání mít postavu, o jaké sníte, nebo je to jen pohodlná výmluva, za kterou se schováváme, když se nám nechce makat?

Co je ta genetika vlastně zač?

Bez zbytečného biologického výkladu ve zkratce: v každé buňce vašeho těla sedí DNA – takový dlouhý návod k sestavení a provozu vašeho organismu. Polovinu téhle informace dostanete od mámy, polovinu od táty. Některé vlohy (geny) se projeví silněji, jiné zůstanou spíš v pozadí, a právě proto jste občas víc podobní mámě, jindy zase tátovi.

Genetika vám do vínku dává leccos důležitého i pro fitness svět:

• Typ postavy (ektomorf, mezomorf, endomorf a všechny odstíny mezi tím)
• Poměr svalových vláken (víc rychlých = lepší předpoklady na výbušnost a objem, víc pomalých = lepší vytrvalost)
• Délku svalových úponů – ano, i tohle hraje roli v tom, jak „plný“ vám sval nakonec bude vypadat
• Rychlost metabolismu a hormonální nastavení

Takže ano, genetika je reálná věc a nikdo vám nebude tvrdit, že na ní nezáleží. Otázka ale zní jinak: je to faktor, který o všem rozhoduje, nebo jen jeden z mnoha hráčů na hřišti?

Dovolte mi malou myšlenkovou fikci. Představte si genialní pár vědců, kterým osud zařídí, že se jim narodí děcko, ale bohužel, nejsou schopni se o něj adekvátně starat, nebo jim je bádání přednější a  jejich dítě tak vyrůstá u úplně jiné rodiny, která si ale na vědu moc nepotrpí, v telce místo dokumentů běží spíš střílečky a dítě ke knížkám nikdy nevede. Výsledek? Kluk sice ve škole fyzikou projde jak nůž máslem, ale nikdy neobjeví, že by v ní mohl být výjimečný. Jeho genetický potenciál zůstane ležet ladem, protože se nikdy nespojil se správným prostředím, motivací a návykem. Ale třeba nakonec umře jako špičkový právník.

A teď to samé přelijme do posilovny. Můžete mít naprosto ideální genetiku na růst svalů – široká ramena, dlouhé bříško bicepsu, bleskový metabolismus. Jenže pokud cvičíte nahodile, jíte, co padne, a spánek řešíte seriály do tří do rána, žádný genetický bonus vás nezachrání. A naopak – znám spoustu lidí s „průměrnou“ genetikou, kteří díky poctivé dřině, chytře nastavenému tréninku a disciplíně v jídelníčku vypadají o level líp než leckterý „genetický vyvolenec“, co to flákal. Ne nadarmo vzniklo motivační heslo, že tvrdá práce porazí talent, byť to platí jen do předpokladu, že talent neobjeví tvrdou práci. 

Jinými slovy: genetika vám dává startovní čáru, ne cílovou pásku.

Genetika neurčuje jen svaly – určuje i hlavu

Tohle se často zapomíná, a přitom je to možná ještě důležitější než to, jak rychle vám roste biceps. Po rodičích dědíme i psychické nastavení – odolnost vůči stresu, sklon k vzdávání se, nebo naopak tu tvrdohlavou houževnatost, díky které jdete do posilovny i ve dnech, kdy se vám nechce.

Znám spoustu lidí s famózními fyzickými předpoklady, kteří to nikdy nedotáhli do konce, protože jim chyběla psychická výbava – důslednost, trpělivost, schopnost zvednout se po výpadku. A naopak znám lidi, kterým příroda na tělo moc nenadělila, ale mají v hlavě nastavené „nevzdávám se, dokud nedosáhnu cíle“ – a ti nakonec vyhrávají.

Takže až budete příště přemýšlet, co jste zdědili po rodičích, nezapomeňte, že to není jen barva očí a sklon k nabírání tuku na bříšku. Je to i ta vnitřní síla, díky které vydržíte makat, i když to zrovna nejde podle plánu.

Letem světem dějinami silových tréninků, doplňků i podpůrných látek.

Co si z toho tedy odnést?

Genetika je reálná a popírat ji by bylo hloupé – ovlivňuje, jak rychle a kam vám rostou svaly, jak snadno nabíráte nebo hubnete, i to, jak vypadá váš strop v silových disciplínách. Ale je to jen jedna proměnná v rovnici. Ta druhá, mnohem ovladatelnější proměnná, se jmenuje prostředí a vaše rozhodnutí – trénink, strava, spánek, regenerace a hlavně konzistence, kterou do toho všeho vložíte.

Takže až příště uslyšíte (nebo si sami řeknete) tu klasickou hlášku „já mám prostě špatnou genetiku“, zkuste se zeptat sami sebe na upřímnou otázku: Opravdu jsem udělal všechno pro to, abych zjistil, kam až můj potenciál sahá? Nebo jsem to jen pohodlně hodil na geny, abych se nemusel přiznat, že jsem to prostě nezkusil naplno?

Možná jste nezdědili po tátovi monstrózní předpoklady na bench press. Ale pravděpodobně jste zdědili schopnost makat, nevzdávat se a jít si za svým – a tahle genetická výbava je přenositelná do posilovny úplně stejně dobře jako ta fyzická. Tak ji, prosím vás, začněte konečně využívat.