Jsem hejtr, závistivec a nepřejícník. Já vím.

Mám k sociálním sítím komplikovaný vztah. Zhruba jako hovnocucák ke své hadici. Hadice mu zajišťuje příjem, leč vysávání exkrementů není zrovna prostředí, které by vás nějak obohacovalo. To samé Facebook, Instagram, TikTok, Threads, X, LinkedIn — vyberte si. Všude se od rána do večera lže, lidi žijí v iluzích a nepravdách. Jen se to za ta léta zprofesionalizovalo. Dřív koláž z fotek věcí, na které za rohem číhá exekutor. Dneska reels z půjčeného Lambo, natočený v pronajatém "private jet studiu" za dva tisíce na hodinu, kde se ani nezvedáte ze země. Ale hlavně že vypadáme jako pracháči. A pracháči být chceme. Především ti, co vůbec nic nevytvořili, se chtějí mít jako ti, co dřeli celý život. A pokud jim to druzí nechtějí dát, nebo nedejbože dokonce zpochybňují tenhle požadavek, hned si stěžují na hejt a hned druhé v pořadí bývá slovo závist...

Nadáváme na uprchlíky, že k nám jdou s nataženou rukou somrovat, ale přitom se dle nejrůznějších výzkumů ukazuje, že naši čerství absolventi škol mají mentalitu vcelku podobnou. Že odteď má právo každý mít se dobře a každý má úspěch zaručen. Každá snaha má být pochválena a každý výtvor obdivován, protože přece "každý má svůj příběh" a "nikdo nemá právo soudit". Tvrdá práce a úsilí netřeba, od toho je přece osobní brand.

Dneska každý, kdo natočí kdejakou blbost, foukne ji na TikTok, Reels nebo Shorts, případně to rovnou streamuje na Twitchi, a automaticky předpokládá, že se nám to MUSÍ líbit. OMYL, NEMUSÍ. Zoufalci, co neumějí nic, ale automaticky čekají aplaus a brand deal. Pokud však máte potřebu se nad tím podivit, jste hater, čili nenávistný kritik, závistivec, nepřejícník. To je obvyklá reakce protagonistů těchto videí a jejich fanoušků. Případně vám rovnou udělají "storytime" o tom, jak čelí kyberšikaně. Viděl jsem nedávno reelsko, kde seděl klučina, točil reakci a jako důkaz obhajoby svého tvrzení, doložil sérií svých fotek, načež jsem začal na chvilku vážně uvažovat o tom, zda by nebylo lepší vrazit si rozžhavený anální kolík do oční bulvy než koukat na tohle. Takže jestli jsem to dobře pochopil, kluk pojal podezření, že když má míň špeku a víc svalů než výčepní Venca ze čtyřky na rohu, tak to z něj dělá nezpochybnitelného experta. No páááni…

Takže tady nelze konstatovat nic jiného než to, že jsem hater, protože si myslím, že když někdo nepozná, co je forma, neměl by o ní ani mluvit. Natož radit, jak se do ní dostat, ideálně ve formě PDF tréninkového plánu za dvojku, vygenerovaného z chatbota za dvě minuty. Já si při všech těch nejrůznějších kategoriích, co dnes na pódiích máme, stále myslím, že kulturistika, resp. nějaká činnost v posilovně vedoucí k účasti na soutěži, je pořád ještě sport. Jistě, ve svém pojetí silně kontroverzní, ale přece jenom pokud jsou někde vcelku definovaná kritéria vyhodnocení, mohlo by jít o sport. A ke sportu patří výkonnost. A sportoviště. Výkonností jsou pro mě svaly větších objemů, než má vlastní průměrný gymnasta, a vyrýsování, jež je v souladu s masivitou svalstva. Jinými slovy, machrovat s břišáky, když máte 70 kilo a 180 cm, je asi tak stejně působivé, jako když vás láká na své přednosti 150 kilová Mařka.

Místem, kde se ona výkonnost měří, míním pódium soutěže, nebo posilovnu. Ale to je přízemní, zbytečně konzervativní názor, smrdící zatuchlinou, že? Takže proč si nevyrobit sportoviště třeba z restaurace? Nebo z pěší zóny? Výlohy? Možností je nekonečně mnoho, a přitom je to tak jednoduché. Stačí kámoš s telefonem na gimbalu. Takže se to dá rozparádit v obchoďáku, dá se ujít na jeden nádech přes celé náměstí a hodit pózu do každé výlohy — a do každé story. Co na tom, že to pravděpodobně zajímá jenom vás samotné a algoritmus? Máte tílko, bicáky, tricáky, svých osm pětek na váze a ego, pro které váhový limit neexistuje.

Já si totiž bláhově myslím, že by kulturista měl zůstat skromný. Je fajn, když vás někdo požádá o demonstraci svalového rozvoje a neznám důvod, který by vám měl bránit ve vyhovění této žádosti. Je skvělé vidět rozzářené oči malého klučiny, když může svým dětským stiskem otestovat pevnost vašich bicepsů. A je povzbudivé, když vám dav lidí dá najevo, že vaše tělo je vážně něco extra. V tom jsou přeborníci především jižní národy. Ale předvádět se někde, kam vás za účelem pózování nikdo nezval, a kde o vás nikdo v tomto směru nejeví ani mikroskopický zájem, tak to si říká o dokonalý trapas. A o to jde. Kulturista se chce lišit, o tom není sporu. Někdo chce šokovat svou velikostí, jiný precizním zpracováním svalů. Každopádně dobrého cvičence poznáte na první pohled, a to i bez filtru a bez popisku "no filter". Ale je přinejmenším hloupé a sebestředné, když se na sebe snažím upoutat, a v tvářích přítomných a nic netušících přihlížejících se lze dočíst pouze jediné. Cože to ten rozjívený chlapec asi dělá za sport, že se tady tak vykrucuje?

A když už jsme u toho vykrucování… To mě přivádí k další katastrofě, která nám dělá blbé jméno. A tím je skutečné nakrucování před okem kamery s vlastním šourkem v ruce na OnlyFans platformě o podobných. Dneska už to ani nemá pachuť podsvětí, dneska to má vlastní platformu, měsíční předplatné a v bio odkaz s emoji hrušky a aktuální slevou. Je to šance ke stoprocentnímu střetu mezi hejtrem, co závidí, a tvůrcem obsahu, který je cool a má prachy. Tohle zhejtím vždycky, protože si myslím, že chlap by měl být chlapem a ne děvkou. Prostituce je sice nejstarší řemeslo na světě, ale většinou se v téhle souvislosti nemluví o penisech. Ti mladí kluci, kterým cinkají před očima bezpracně vydělané dukáty, by si měli uvědomit, že dnes nejde nic schovat. Na každého všechno praskne. A rychleji než kdy dřív — dneska stačí jeden screenshot, jeden archiv, jeden anonym s trpělivostí a složkou na disku. Takže jakmile si před kamerou jednou přetáhnete předkožku přes žalud, na Aljašce se to dozví za pět minut. A za deset to bude v reakčním videu s dvěma miliony zhlédnutí. A proč děláte kulturistiku? Proč cvičíte, sportujete, závodíte? No zřejmě proto, že si chcete vydobýt respekt, obdiv a úctu. A kolikpak znáte prodejných šlapek s respektem? Řečnická otázka, politiky nepočítejte.

Nechápejte mě špatně. Nemám nic proti homosexuálům. Mám k nim vyloženě zdravý vztah, neboť jejich sexualita je mi zcela lhostejná. Co mi vadí, je totální potlačení vlastní přirozenosti heterosexuála, potlačení veškerých morálních zásad, a to vše pro pár zlaťáků. Ale upřímně, ještě víc mě vytáčí směšně trapné zatajování, vymlouvání se a zamlžování vlastní neschopnosti vydělat si peníze jiným způsobem. Ano, to mi vadí nejvíce. Chceš být děvkou? Fajn, to je tvoje svaté právo, do něhož ti nikdo nemá co kecat. Ani já, hejtr. Prostě nikdo! Ovšem s tímto rozhodnutím musíš přijmout i to negativní, co s sebou přináší. Smlouva s ďáblem má vždy nějaké podmínky a její obchodní podmínky si nikdo nepřečte. Zkrátka, nerozumím faktu, proč se prostitut rozčiluje nad tím, že je prostitut? Vždyť je to jeho svobodné rozhodnutí! Je to stejné, jako kdyby revizor v tramvaji vyžadoval od černých pasažérů, aby ho měli rádi. Ovšem pokud prostituta nazvete kuřbuřtem, coby slovem vystihujícím jeho pracovní povinnosti, rázem si koledujete o označení hejtr, případně o report, ban. Ale možná se pletu. Možná má onen dotyčný pravdu a já jsem skutečný hejtr. Nenávistník a závistivec. V době, kdy nám jako vzory servírují influencerky, které vůbec neexistují, protože je celé vygeneroval počítač a mají přesto víc sledujících než celá muslimská rodina dohromady, je možné už úplně všechno.