Otřepaná fráze, kterou slýchám dnes a denně. ,,Když já nemám genetiku“. A co jako? Tak prostě nemáš genetiku, no. Myslíš si, že to někoho tankuje? Že Tě někdo polituje, nebo to nějak ospravedlní to, jak vypadáš? Ani náhodou, kámo. To, jestli máš, nebo nemáš genetiku je úplně každýmu bambán.

Začátek možná trochu agresivně pojat, ale doopravdy… je to tak. Jestli Tě štve to, že jsi s kamarádem začal zvedat ve stejnej den a Tvůj kamarád vypadá diametrálně jinak, než vypadáš Ty, tak máš pár možností. Buď mu můžeš závidět a doma si pobrečet nad tím, že zrovna on vyhrál genetiku pro tenhle sport/životní styl, nebo se s tím smíříš, přijmeš ten fakt a budeš s tím žít dál za cenu toho, že prostě nebudeš nejlepší.

Kdybych měl já brečet a litovat se, nebo závidět ostatním jejich genetickej předpoklad pro budování svalů, tak už to zabalím před X lety, vykašlu se na to a jdu hrát šachy, golf, nebo chytat ryby. Každej z nás má předpoklad pro něco a každej vynikáme v něčem. Někdo ten genetickej potenciál objeví, zdokonaluje se v něm a uplatní ho. Jiní ho třeba nenajdou za celej život. Ať už to může být předpoklad ve sportu, práci, komunikaci s lidma a já nevím čím vším… každej máme ty přednosti někde jinde. Bohužel tomu bývá tak, že zrovna náš předpoklad nám „nevoní“ a moc ho neuplatníme, protože si říkáme, že to pro nás nemá absolutně žádnou hodnotu, kdežto ostatní by nám zrovna za tenhle um trhaly ruce. Je to tak trošku nespravedlivý, ale je to tak. Kdybychom si každý mohl vybrat do puntíku přesně to, v čem chceme vynikat, tak by ten svět byl pěknej chaos a zároveň nuda.

Jen si to představte… na světě bychom se rodili tak, že bychom si u maminky v bříšku zvolily atributy a staty, které bychom chtěli mít a v životě bychom přesně věděli co, jak, kdy, kde a proč. Byli bychom takoví Simíci (The Sims). To by byla přece děsná nuda, ne? Na světě by byl každej úspěšnej a každej by věděl co má dělat. Jenže kouzlo toho života je v objevování sebe sama a přicházení na kloub tomu, co vás baví, co vám jde, co milujete a v čem se cítíte dobře. Někteří lidé to neobjeví za celý svůj život, někteří na to přijdou časem a někteří to v sobě objeví velmi rychle. Dovolím si tvrdit, že jedinci, kteří ty své dovednosti objeví rychle a mají zájem se v nich zlepšovat jsou ti úspěšní, kolikrát nejlepší.

Abych vám to trochu usnadnil a dovedli jste si to představit, můžu vám popsat svůj scénář. Já sám cvičím už nějakej pátek. Ačkoli si to nerad přiznávám, tak to bude už necelých 15 let. Pokud jste někdo z vás už nějaký můj článek četl, tak víte, že se rád nazývám atletická princezna. Proč? Protože jsem jeden z těch lidí, kteří ačkoli k tomu silovému tréninku a celkovému životnímu stylu přistupuje zodpovědně, nepřekypuju svalama, nesbírám obdiv žen a děti si na mě neukazují prstem co jsem to za obludu. Prostě na tenhle sport/životní styl nemám dobré genetické předpoklady. Jasně, ze začátku to nějak šlo a pár kilo svalů jsem nabral. Vzhledem k tomu, že za dob, kdy jsem cvičil nebylo tolik informací, těch pár kg navíc bylo hlavně v sádle. Nějakej sval se s tím vybudoval samozřejmě taky, ale potom přišla první dieta a já jsem zjistil, že z těch 90 kg jsem to seštípal na 75 kg a abych pravdu řekl… moc toho na mně nezbylo. Byl jsem z toho dost zdeptanej, frustrovanej a hodně mě to mrzelo, protože kamarád ze třídy “můj sparing“ udělal to samé a vypadal úplně jinak. Po tom, co si kamarád ze třídy prošel dietkou měl stále široký ramena, široký záda, mohutný ruce a dost dobrý nohy. Já? Ze mě byl komár, kterej měl na břiše jen 4 kostky, a to ještě po ránu za dobrýho světla, a to bylo všechno. Moje reakce byla taková, že jsem toho silovýho tréninku na měsíc nechal, protože jsem to potřeboval vstřebat. Jak to jen bylo možný? Vždyť jsem k tomu přistupoval mnohem svědomitěji než ten kamarád. Hlídal jsem si nějaký ty bílkoviny, dělal cardio, spal, udržoval nějaký poměr sacharidů a tuků a hlídal jsem si pitný režim. Kamarád ze třídy to neřešil vůbec. Snídaně vynechával, ke svačině ve škole si z bufáče dal Margotku, nebo smaženku, nebo jinou srajdu, která zrovna zbyla a zapíjel to Coca-Colou.

Holky z něho byly samozřejmě paf, protože v triku působil mohutně a bez něj… definice svalů sice nebyla taková, jakou jsem měl já, jenže měl alespoň plochý břicho a kdyby foukl vítr, tak se nezlomí v pase, jako tomu bylo u mě. Jenže potom přišlo na řadu moje uvědomění. Na škole jsme měli taky tělesnou výchovu. Vsuvka: Pro mladé jedince, kteří by nevěděli, co to tělocvik je, tak: tělocvik, nebo taky “tělák“ je zkratka pro slovní spojení Tělesná výchova, kdy tohle slovní spojení znamenalo hodinu, nebo dvě po sobě jdoucí hodiny ve škole, při kterých se kolektivně prováděly sportovní aktivity. Ať už se jednalo o míčové hry, atletické disciplíny, nebo se jezdilo taky do plavečáku si zaplavat… bylo toho hodně co dělat a vždycky to byla sranda. Ten termín tělesný výchovy jsem vypsal z toho důvodu, že dnešní mládež už skoro ani neví co to “tělák“ je, protože když na tuhle hodinu má dojít, automaticky se to rovná neschopenka od doktora, podpis rodiče že dítě nemůže, nebo zfalšovaný podpis rodiče. Ale vzhledem k tomu, že jsme na fitness blogu si myslím, že s “tělákem“ nikdo problém neměl. Vracím se k předešlý myšlence mýho scénáře * Když došlo na “tělák“ a mělo se běhat na oválu nějakých 2,4km s tím, že to bylo individuálně měřeno, tak jsem byl oproti mému kamarádovi “sparingovi“ opravdu hodně napřed. Já už dobíhal poslední kolo, kdežto on byl pozadu o jedno celý kolečko. Když neberu v potaz ty sporťáky, kteří hráli fotbal, hokej, tenis atd… tak jsem byl jeden z prvních v cíli, a to jsem nijak neběhal, nebo nedělal žádnej vytrvalostní sport.

AKCE 1+1 Extrifit Hellnox 620 g

Účinek je opravdu HELL (peklo).

Po těláku jsem se mýho sparing kamaráda zeptal, jak moc to běhání hrotil a kolik do toho vložil energie, kdy mi po pravdě odpověděl, že tam nechal kousek sebe a dal do toho opravdu všechno. Měli jsme skoro stejnou váhu, měřili jsme skoro stejně, ale rozdíl v tomhle sportu byl zase diametrálně jinej. V tu chvíli jsem si uvědomil moji přednost, která se utvrzovala taky v následujících letech, kdy jsem byl schopnej na plavání uplavat raketu, kdežto ostatní byly pozadu. To stejný přišlo taky s ohledem na cyklistiku, kdy jsem byl označovanej za “magora“, kterej nemá nikdy dost a musí se předvádět. Jenže já jsem se předvádět nepotřeboval, prostě jsem si jenom jel svoje tempo tak, jak jsem byl na rekreační úrovni schopnej.

V dnešní době, kdy je mi necelejch 30 let vím, že v silovém tréninku, nebo celkově tom našem fitness odvětví nebudu jeden z těch, kterej by byl nejsilnější, nejsvalnatější atd… ale když má dojít na nějaký aerobní aktivity (plavání, cyklistika, běh), tak všechny ty lidi strčím do kapsy, aniž bych se na to jakkoli připravoval. Já budu v cíli, kdežto oni budou v půlce vykašlávat plíce.

Pointa tohohle scénáře? Podělil jsem se o něj s váma proto, že jsem si uvědomil svoji přednost, ale zároveň jsem si dobře vědom mojí slabiny. Moje zbožné přání? Kdybych to mohl vyměnit… kdybych mohl vyměnit tu kapacitu plic a tu výdrž za to, abych lépe budoval svaly a byl silnější, tak s Pánem Bohem, beru to všema deseti. Jenže musíme pracovat s tím, co zrovna máme k dispozici a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Taky bych mohl sedět v koutě a brečet za to, že ostatní vypadají lépe, ačkoli tomu všemu věnují možná tak polovinu úsilí, které do toho vkládám já. Jenže já jsem tu realitu přijal, sžil se s ní a jsem si jí vědom.

Proto se příště vykašlete na nějaké litování sebe sama a porovnávání se s ostatníma. Jo, já vím že se mi to lehko říká, ale i já jsem si tímhle prošel a když vám řeknu, že čím dříve tuhle realitu přijmete a srovnáte se s ní, tím lépe vám bude a uleví se vám. Pokud vás silovej trénink baví, pokud vás baví celkovej fitness životní styl, kdy jíte zdravě, hejbete se, zvedáte težký věci a vypadáte jinak než drtivá většina naší populace, tak v tom setrvejte. Nemusíte být ve všem nejlepší, nebo nemusíte být lepší než ten, tamten, nebo onen. Důležité je být lepší, než jste byli včera, předevčírem, před týdnem a mohl bych pokračovat.

Samozřejmě jsou tady taky jisté cesty, kterými si lze dopomoci a jít tomu trochu naproti. Vím, že tohle téma je celkově hodně probíraný a kdybych se měl tvářit, že jsem o tom nikdy neslyšel, tak byste mi jednak nevěřili a jednak bych vám kecal. Protože nejsem člověk, kterému přísluší o tématu sportovní chemie mluvit, tak to vynechám.

Jestli vám mohu poradit něco málo a mou radu přijmete, protože jsem 28 letej týpek a můžete oproti mně mít věkovej náskok, tak bych vám poradil jen to, abyste dělali to, co vás baví, nekoukejte na ostatní a neporovnávejte se s nima. Jo, a už vůbec nebrečte, protože to stejně nikoho zajímat nebude a akorát si z vás udělaj bžundu. Kujte železo potichu, pomalu, ale svědomitě a kontinuálně a výsledky se dostaví.

AKCE 1+1 Extrifit Gluta Pure 300 g

Doporučené dávkování: užívejte 5000 mg (1 odměrka) Gluta Pure po tréninku a před spaním u výkonnostních sportovců či jedinců s vyšším množstvím aktivní