Když ti radí ten, co nezvedne ani svoje ego: Komentáře, které (ne)potřebujete

Začnu takovým starým hereckým vtipem…

Potkají se dva bývalí kolegové náhodně na ulici, dají se do řeči a ten jeden říká: „Poslouchej, Josefe, víš, co se o tobě říká, od té doby, co hraješ v tom Národním a jdeš z role do role?“ „To nevím, Václave, pověz mi to“  „No že si zpychnul, stal se z tebe arogantní hajzl, namyšlenej a že už vlastně ani nehraješ tak dobře a se zápalem jako dřív, prostě se na to už nedá koukat.“ Josef pokývá hlavou, krátce se zamyslí a potom povídá… „A Václave, víš, co se povídá o tobě?“ Václav zpozorní a otáže se… “Ne, to teda nevím, řekni“ „Nic, Václave…Vůbec nic.“

Jak už asi chápete, ten vtip se dá použít na všechny možné obory lidské činnost. Jakmile někde vyčouhnete z davu, začnete být vidět, terčem pozornosti a vedle příjemných věcí se začnete setkávat i s těmi méně příjemnými. Ale tenhle článek nebude o hejtu, jak byste si z těchto řádků mohli myslet. Spíš o tom, že ne vždy si umíme poradit se zájmem veřejnosti. Nebudu teď psát o klasických fitness influencerech, kde je kontroverze, clickbaity, trendy obsah, nebo šokující úpravy fotek běžným nástrojem k získávání pozornosti. Pak je negativní pozornost, která se s tím následně veze, prostě daní za popularitu a za to, jak hodně se tlačí na pilu. Daný jednotlivec si pak musí sám vyhodnotit, jestli mu to za to stojí.

Já bych ale chtěl psát spíš o mužích, ženách, klucích a holkách, jejichž primárním cílem jsou soutěže, získávání medailí, sportovní výkonnost a růst. A sociální sítě používají k tomu, aby se o tuhle cestu podělili, ukázali, jak cvičí, stravují, pochlubili se svými výsledky a poháry. Že to nasbírá taky nějaké fanoušky a followery je jasné, chtěné a samozřejmě vítané, protože to otevírá dveře ke sponzoringu, nebo nějakým spolupracím. Nejinak je tomu u členů Extrifit Teamu, protože mít v Teamu nějakého borce, co vyhraje Mistra Světa, ale je celoročně schovaný někde v rohu posilovny, je celkem fajn z hlediska sportovní prestiže, ale z reklamní stránky věci úplně na prd. Takže se kluci a holky točí, jak užívají to a to, co si objednávají a jak vypadají jejich tréninky. Jakou techniku používají, jakou intenzitu tréninku mají před soutěží, v offseason a jak prostě vedou ten život závodníka/ce v kulturistice a fitness. No a pak jsou trochu zaskočeni tím, že se pod těmi příspěvky vyrojí milion až dva trenérů a nutričních poradců…

Kulturistika a fitness, a to už bylo napsáno a řečeno asi trilionkrát, je specifická v tom, že je na vás prostě vidět. Může jít vedle sebe cyklista, fotbalista, tenista, ale jen na kulturistovi každý pozná, co dělá za sport. No..možná i na fotbalistovi, pokud zakopne o vlastní nohu a začne se svíjet, jak kdyby mu ji právě amputovali. A naopak, my fitnessáci, často vnímáme odbornost každého člověka skrz jeho vizáž. Vcelku pochopitelně. Jenže taky dost často na škodu, pokud s vámi do hovoru vstoupí nějaký biochemik, co vám rozhodně má co říct a jeho rady proletí skrz vaše uši rychleji než Muskovy rakety, vzhledem k tomu, že jeho tělo napovídá, že tráví většinu času ležením v knihách než cvičením. No a aby toho nebylo málo, a celá ta virtuální názorová šmodrchanice se zamotala skutečně pořádně, tak se nám tu rozmohl takový nešvar, že tréninková videa zkušených borců kriticky komentují chlapci, kteří jsou lehčí než středně těžká jednoručka. Praktických zkušeností minimum, nakoukaných nejnovějších tréninkových trendů z Tiktoku maximum, navíc od populárních tvůrců bez reálných sportovních úspěchů, vytváří skutečně smrtící mix schopností pro společenské hry Komentovaná a Mámprávonasvůjnázor. 

…Ale víte co? Možná je správný čas si položit otázku, jestli by zrovna sportovec, který ukazuje svou cestu, měl vůbec na takové reakce odpovídat – a pokud ano, jakým způsobem.

 Jedna možnost je kritiku jednoduše ignorovat nebo ji smést ze stolu s pocitem nadřazenosti: „Co mi bude radit někdo, jehož biceps připomíná žílu na mém ztopořeném penisu?“ Ale právě tady je ten zásadní rozcestník. Protože i když je snadné kritiku odmávnout, je třeba si uvědomit, že mezi komentujícími nejsou jen chroničtí rýpalové nebo lidé, kteří si léčí mindráky. Je tam i řada těch, kteří sice nemají výkonnost, svaly nebo zkušenosti, ale jejich zájem je upřímný. Fandí vám, sledují každý váš krok, zajímají se, chtějí vědět víc a třeba i diskutovat. A někdy prostě neví, jak svůj názor nebo otázku správně formulovat. Čemuž se nelze divit při klesající schopnosti populace vnímat text a formulovat myšlenky v psaném projevu. 

Kulturistika a fitness je sport a vy se třeba pos…e

Úspěšní sportovci, kteří sdílí svůj život na sociálních sítích, se tak ocitají nejen v roli inspirace, ale i vzoru v tom, jak s veřejností komunikovat. Neznamená to samozřejmě, že musí přijmout každou radu od gaučového experta, nebo měnit své tréninky podle anonymních rad. Ale znamená to, že umění reagovat slušně, věcně a ideálně i vtipně na kritické komentáře, je v dnešní době skoro stejně důležité, jako umět správně nadzvednout legpress, nebo trefit makroživiny na gram přesně.

Protože, když vám pod videem přistane komentář „Tohle je příšerná technika, měl bys cvičit jinak“, nejjednodušší odpověď není ironie nebo útok. Možná úplně stačí poděkovat za názor, případně vysvětlit, proč trénujete právě tímto způsobem, jaké výsledky vám přináší a co všechno už máte za sebou. Právě tím ukážete svoji úroveň — nejen tu fyzickou. Jenže...

To se lehce píše, říká… Nemusíte mi nic vyprávět. Jsou dny, kdy to přejdete s lehkostí výmluv fialovic party ohledně milodaru od Escobarova obchoďáka, ale někdy to prostě nesedne a vy vybouchnete dřív než íránští pohlaváři. Jenže pokud chcete skutečnou úctu a respekt, ne jen popularitu ala Clash, musíte na to umět reagovat s nadhledem. A to je dovednost, která často odlišuje skutečné šampiony od těch ostatních. Ať už totiž trénujete na Mistra světa, nebo točíte první tréninkové videa na Instagram, vždy budete pro někoho vzorem. Časem možná i v tom, jak se umíte vyrovnat s komentáři těch, kteří sice nedokážou to, co vy, ale sledují vás, učí se od vás a — někdy trochu neobratně — vám vlastně fandí. Protože, jak naznačuje ten vtípek v úvodu, horší je, když se o vás nemluví a nepíše vůbec… To totiž značí jediné. Vaše úspěchy, snažení, cíle a cesta, jsou každému víceméně u prdele…