Metabolismus, jeho fungování a pochopení jsou jedním ze zásadních prostředků, jak posouvat svoji sportovní výkonnost a pracovat se zdravím nebo tělesnou kompozicí. O tom, zda může být zpomalený nebo zrychlený jsme již na našich stranách četli. Nyní se podíváme trochu dále, a to pod pokličku často proklamovaných vět jako „poškozený metabolismus“, „jezení pod bazál“ nebo metabolismus a výkonnost. Máme zde „otázky metabolismu“.

Může sportovní výkonnost ovlivnit bazální metabolismus?

Možná si toto nedáváte příliš do souvislosti. Ale pokud se zamyslíme, tak již samotná adaptace na sportovní výkon ve smyslu nárůstu svalové tkáně a snížení množství tělesného tuku, znamená i ovlivnění bazálního energetického výdeje. Odpověď tedy zní ano, samozřejmě. Můžeme zde ale také vnímat hned několik dalších rovin. A to zajisté jiné hormonální nastavení aktivního sportovce, adaptaci změnou velikosti srdce, orgánových soustav, klidového využití energetických substrátů, spotřeby kyslíku nebo samotného snížené klidové tepové frekvence. Pokud budeme i tyto faktory uvažovat za validní ve vztahu k bazálnímu výdeji (a to rozhodně jsou, ať se nám někteří guru snaží tvrdit, že je to jen o pohybu), tak vidíme, že i výkonnost může být důležitým přeneseným faktorem ovlivňujícím jakousi „intenzitu“ našeho metabolismu.

Mohu jíst pod „bazál“?

Toto je kardinální a velmi častá otázka. Na kterou nelze říct nic jiného než že ano, je v lidských možnost jíst pod hodnoty energie, které přisuzujete svému bazálnímu metabolismu. Hned druhým dechem ale dodávám, že to není dlouhodobě žádoucí ani vhodné. Můžeme se s praktikami energetického příjmu nastaveného pod bazální metabolismu daného klienta setkat například v léčebné výživě při řešení morbidní obezity nebo v některých specifických fázích sportovní přípravy ve fitness. Ještě jednou ale opakuji, pokud uvažujeme nad bazálním metabolismem jako nad nejmenším potřebným množstvím energie pro udržení základních životních funkcí, tak zřejmě pochopíte, že dlouhodobý příjem energie pod tyto hodnoty není pouze zdraví ohrožující, ale také život ohrožující.

Jak je to s „poškozením“ metabolismu?

Tento termín se poměrně často spojuje s dlouhodobým dietováním, pravděpodobně na něm ale ve vztahu k běžným dietním restrikcím nebude mnoho pravdivého. V jedné ze studií ze studií (Astrup, 1999) byla porovnávána data štíhlých jedinců s normálním BMI spolu s lidmi dříve trpícími nadváhou či obezitou (BMI nad 27), kteří si v době uskutečnění studie dlouhodobě udržovali taktéž normální BMI pod 25. Po zohlednění rozdílů v tělesném složení (množství tuku a svalů) mezi skupinami studie ukázala, že dříve obézní jedinci měli bazální metabolismus nižší v průměru pouze o 3–5 %. Při BMR o hodnotě 1600 kcal je tato hodnota pouhých 50–80 kcal za den, což určitě nelze považovat za poškození metabolismu. Ve stejném duchu o neexistenci zpomalení metabolismu po dietě dopadla např. i další studie (Weiner, 2000).

Podobný závěr poskytla i jiná práce (Ostendorf et al., 2018) Zde byla zkoumána rychlost metabolismu u vzorku respondentů, kteří více než rok od ukončení redukční diety udržovali svoji tělesnou hmotnost o minimálně 13,5 kg nižší než před hubnutím. Studie ukázala, že rychlost metabolismu se u účastníků studie pohybovala v rozmezí -257 kcal až +163 kcal od očekávaných "normálních" hodnot. To znamená, že u některých respondentů byla adaptivní termogeneze (zpomalení metabolismu) opět přítomná a maximálně dosáhla hodnoty 257 kcal za den, zatímco u některých jedinců byl metabolismus naopak rychlejší až o 163 kcal, než by se dalo předpokládat!

Adaptuje se tedy můj bazální metabolismus a metabolismus obecně na energetický příjem?

Zcela jednoduše: ano, adaptuje! A ač se setkáme s názorem, že hlavní formou adaptace na nízký příjem je jednoduše omezení necíleného pohybu, tak je tento názor pouhou částí pravdy. Jednou ze zásadních forem adaptace je změna ve složení tělesných tkání, které se využijí jako forma energie, anebo které následně „ne-musí“ váš organismus „vyživovat“. My si ji nejčastěji představíme jako ztrátu svalové nebo tukové hmoty. Tato adaptace však neprobíhá pouze na úrovni svalů nebo tuku. Na vnější podmínky, tedy příjem energie, živin a potravy reaguj í i naše orgánové soustavy, s nimi i náš hormonální systém a intenzita jejich práce, ale také výdej teplotní energie. Zde jako o nejakutnější součásti hovoříme o tzv. adaptivní termogenezi.

K ní si řekněme něco více, protože i ona může být významným činitelem změny v energetickém výdeji. Velmi hezký popis adaptivní termogeneze najdeme v článku od Rosenbauma (2010). Ten se zde zmiňuje o snížení hladiny hormonů štítné žlázy, ale také o změnách v aktivitě vegetativního nervstva, které následně mohou mít dopad na změny v hodnotách bazálního energetického výdeje, ale šetření energií ve formě tvorby tělesného tepla. Jednodušeji a velmi hezky to popsal Loskot (2020) ve svém článku o metabolismu: „Během hubnutí si vaše tělo prostřednictvím center v mozku řídících příjem a výdej energie uvědomuje, že přijímáte méně energie, než aktuálně potřebujete. To je mozkem považováno za ohrožení vašeho života. Proto mozek dává vašemu tělu skrze hormony signál, aby se váš výdej energie co nejvíce snížil. Celkové snížení výdeje energie (zpomalení metabolismu) je tak vyšší než to, které bychom mohli vysvětlit jen na základě ztráty vašich tkání (tukové, svalové, orgány) při hubnutí. Tento rozdíl v energii věda nazývá jako tzv. adaptivní termogeneze. Jedná se tak o určitou adaptaci našeho těla na nižší příjem energie, které se jednoduše snaží spalovat co nejméně energie.“

Pevně věřím, že vám trochu „otázky metabolismu“ otevřely nové dveře v poznání toho, jak se k němu chovat, a co očekávat při různých životních i sportovních situacích.

Extrifit Protein Break! 900 g

Pak je Protein Break! pro Vás to pravé. Protein Break! je dostupný také v jednorázových sáčcích.