Přestaň cvičit jako postižený: Proč by tě měly zajímat základní cviky víc než reels

Už jste si někdy kupovali počítač, nebo notebook? Pokud máte stejné znalosti o parametrech výpočetní techniky, které se omezují na schopnost ten přístroj zapojit do zásuvky, zapnout a naťukat do příslušné kolonky adresu vaší oblíbené pornostránky, nedělejte to. Přenechte to někomu s brýlemi a špatnou pletí. V opačném případě se vám totiž dostane monologu složeného ze zkratek, cizích slov a nějakých zašifrovaných vět, na jehož konci vás čeká tučná cifra, se kterou jste zdaleka nepočítal, ale teď „víte“, že pokud ji nevydáte, neukáže vám ta krabička ani fotku z letní dovolené. To samé návštěva autoservisu. Dorazíte tam, diagnostikujete místnímu garážmajstrovi závadu ala něco tam klepe a pak už jen útrpně posloucháte, co všechno se musí vyndat, vyměnit, poštelovat, koupit nové a zase zadělat nazpět, aniž byste měli to nejmenší tušení, zda to tak skutečně je, nebo stačí někde utáhnout šroubek. Čímž se trochu kostrbatě dostávám ke sdělení, že když o dané věci nic nevíte, jste celkem v pasti lidí, co o tom něco vědí. A to platí i o fitness…

Získat si dnes informace o cvičení je ještě jednodušší než si koupit párek v masně. Otevřete mobil, kliknete na nějaké reels, kde vám někdo bude ukazovat, jak cvičí svoje zápěstí, olajkujete to a v tu ránu vás algoritmus sociální sítě vyhodnotí jako zarytého fandu do fitness a spustí na vás tsunami podobných videí, takže se vám bude o flexi v kotníku zdát ještě dva dny. A to je právě ta potíž. Informací je dnes přespříliš. Navíc, a to bohužel, podléhají módním trendům. Jak to myslím?

Inu, když někomu vystřelí video o tom, jak jí gumový medvídky uprostřed sérií, najde se hned pár chytráků, co to napodobí s kyselýma žížalama, žralokama a dalšíma cukrovinkama z prasečí kůže, aby měli taky sledovanost. Když se chytlo cvičení předloktí na kladce, najednou všichni začali túrovat protisměrný kladky, jak kdyby se připravovali na novou sezónu MOTO GP. Teď frčí unilaterární cviky, ideálně omotanej gumou od hlavy až k patě, nebo opásaný koženými pásky, co jsou ve velké oblibě v sadomaso salónech a držíc nějaký adaptér v ruce. To už je skutečně věc, se kterou mám mentální problém, ale teď je to in a já už out, takže co nadělám. Ve finále nic z toho není proti ničemu, akorát, že když to vidí začátečník, je to přesně jako když na mě mluví ten ajťák, co mi chce prodat notebook. Koukám na něj, slyším ho, ale nemám páru, co to mele. Protože neznám základy a následné kroky.

Pokud přijdu do fitka, vybaven (celkem pochopitelně) videi z instagramu a vrhnu se na peck-deck, na který ještě nasadím nějaký jednoruční adaptér, aby to bylo správně trendy, a přitom neumím dřep, je to špatně. A ten dřep dnes neumí 90 % lidí, co zavítá do fitka. Když budu optimista. Teď se samozřejmě zvednou rozhořčené hlasy, co že to je za blábol, dřep přece umí každý, ale já nepíšu o nekontrolovaném žuchnutí dolů a kroucení se celým tělem při pohybu nahoru. Myslím tím kontrolovaný dřep do bobku, s patama na zemi a kontrolovaným pohybem směrem vzhůru, ideálně třeba s rukama za hlavou. Vy, co to čtete, to asi umíte, vzhledem k tomu, že cvičíte, ale schválně si to vyzkoušejte u vás doma, v práci, v kanceláři. Budete mít o zábavu postaráno, to vám slibuju…

To samé platí o přítazích na hrazdě, benchpressu, který je podle poslední módy out, přičemž to je nejlepší cvik na mohutný hrudník, sílu a stabilitu celého vršku. Takže když netrénován vezmeš do rukou činku na benč, vypadá to spíš jak kdybys tu tyč chtěl roztočit jak mažoretka, než ji plynule dávat na hrudník a vzhůru.

Základní cviky jsou… no prostě základní. Nejmenuje se to tak jen tak pro prdel. A co jsou základní cviky? Dřep s velkou činkou, Mrtvý Tah, tlaky s velkou činkou na ramena. Benchpress, bicepsový zdvih, francouzský tlak na triceps neboli head crusher po novu. To by se měl naučit každý. Jsou to cviky, na kterých se dá krásně progresovat, postupně přidávat váhy a tím se zlepšovat a růst. Jsou to cviky, které zapojí více svalových skupin a donutí tělo k adaptaci. Tělo, nebo chcete-li organismus bude mnohem lépe reagovat zesílením, když bude dělat poctivé dřepy s postupně rostoucí zátěží než na šmrdlání na předkopech jednonož. Sami poznáte, že poctivě odcvičená série dřepů si vyžádá mnohem víc energie a vaší zásoby kyslíku v plicích než poctivá série předkopů. A teprve v momentě, budete mít perfektně zvládnuté základní cviky, zaznamenáte na nich několika týdenní, nebo dokonce několikaměsíční progress, pak je vhodné zařadit všechny ty kladky a stahování.

Bohužel, dnes je to naopak. Na protisměrné kladky se vypisují pořadníky, peck deck je pro mnohé základním cvikem, bicepsy už se snad cvičí jen na kladkách a strojích, pro triceps je mantrou stahovat kladku jednoruč jak kdyby ses připravoval na kariéru hajzlbáby… Neříkám, že se z těchto cviků nezlepšíte, jistě že ano, ale lepší je naučit se nejdřív chodit, to je ten základ, a jakmile to budu umět, je na čase se začít učit běhat. Začít svou fitness dráhu tím, že budu základní cviky ignorovat, tak si jen koleduju o to, že budu běhat jak postižený.

Fakt je ale ten, že pro začátečníka je stroj fajn. Vede ho v dráze pohybu, zatěžuje konkrétní svaly a zranit se na nich může jen opravdové jelito. Stroj je víc friendly, protože až na pár výjimek se na nich tolik nezadýcháš jako při základních cvicích, a přesto zaznamenáš výsledky, které mnohým lidem budou úplně stačit. Naopak, základní činky vyžadují dohled zkušeného trenéra, dráha pohybu je za začátku hodně nestabilní, což může pěkně vylekat a jsou často nepohodlné a fyzicky náročné.

Stroje nebo činky? Co se pro vás více hodí?

Ale právě proto, když tohle všechno zvládnete, nebudete už jako ten chudák, co si kupuje notebook a jen blbě kouká na ajťáka. Budete tím ajťákem. Budete vědět, co děláte, proč to děláte a hlavně – nenecháte se napálit každým trendem, co vám algoritmus hodí před xicht. Až pak si můžete dovolit experimentovat s těmi sado-maso pásky a unilaterálními výstřelky. Protože teprve až budete mít pořádné základy, poznáte, co je skutečně užitečné a co je jen kravina pro lajky a sledovanost. A to je ten zásadní rozdíl mezi tím, jestli si ve fitku budujete tělo, nebo jenom předstíráte, že cvičíte.