Žijeme ve zrychlené době. O tom nemůže být sporu. Co není hned, končí. Co si neseženeme na dvě kliknutí myší, o to ztrácíme zájem. Kdysi jsem v pohodě čekal celý měsíc na vydání Světa Kulturistiky, dnes mě může trefit šlak, když se modré kolečko na displeji točí o něco déle a fotky se mi zobrazují o dvě sekundy dýl. Vždyť je to věčnost, pokud si stihnete představit, jak s tím elektronickým aparátem vrháte proti zdi. Máme zkrátka možnosti, které nám čekání na cokoliv zkrátily na naprosté minimum.  A to se bohužel odráží i v kulturistice.

Kulturistika a fitness jsou disciplíny, které se podobají dlouhému běhu, nikoliv sprintu. Jdete cvičit do posilovny a nestane se nic. Hodíte do sebe všechny možné doplňky a nestane se nic. Žádná změna. Výsledky nepřijdou přes noc, a právě proto se motivace stává klíčovým faktorem. Co vás nutí vstát v šest ráno a jít na trénink, když ostatní ještě spí? Co vás udrží v posilovně déle, než by byla potřeba? Co vám dodá sílu dojít na trénink i po náročném dni v práci? Na to si musíte odpovědět každý z nás.

Důvodů může být milion. Nebo klidně dva a každý má svůj. Někteří lidé jsou poháněni vnější motivací – chtějí být obdivováni, vyhrávat soutěže nebo se někomu zalíbit. Jiní nacházejí motivaci uvnitř sebe – touží být lepší verzí sebe sama, překonávat své limity, mít kontrolu nad vlastním tělem. Často narážím na takové ty posměšné komentáře typu, no jo, tys nevyrostl, tak si začal cvičit. Nebo… Na základce si měl mindráky z velkejch kluků, tak teď zvedáš činky… Na to se dá odpovědět jediné. No a co? Mindráky a všelijaké křivdy jsou hnacím motorem i těch nejúspěšnějších lidí na planetě. Nějaký ten mindráček si v sobě nese každý z nás. Jde jen o to, jak se k němu postavíte. Někdo začne cvičit, jiný studovat, třetí vydělávat prachy. Není lepší, nebo horší motivace. Je jen silná, nebo slabší. Nejhorší ze všeho je, se jim poddat a „řešit“ to závistí, zapšklostí, psaním komentářů na socsítě.

Každopádně, bez ohledu na to, odkud čerpáte motivaci, je důležité ji neustále udržovat. Jedním z nejlepších způsobů, jak motivaci udržet, je stanovení cílů. Tyto cíle by měly být konkrétní, měřitelné a dosažitelné. Například: „Do tří měsíců chci zvednout o 10 kg více na mrtvém tahu“ je mnohem lepší cíl než „Chci zvedat rance“. Cíle nám dávají směr, udržují nás soustředěné a pomáhají nám vidět pokrok. Je sice krásné, že si mladý kluk napíše na svůj profil, že kulturistika je jeho život a jednou by chtěl být Mr. Olympia, ale nejdřív to chce upnout zrak na něco menšího. Nikoho nechci podceňovat a všem těmhle zapáleným jedincům fandím, ale pro začátek by stačil třeba titul Mistra Čech. Pak třeba Mistr České republiky, Evropy, Světa. Postupovat krok po kroku, protože ty kroky jsou stále těžší, náročnější a bolestnější.

Cesta ke kulturistickému úspěchu totiž není vždycky rovná. Selhání jsou na této cestě absolutně nevyhnutelnou součástí budoucího úspěchu a je důležité chápat, že každé z nich je příležitostí k růstu. Možná nemůžete dosáhnout svého cíle dnes, možná máte trénink, který vás zklame, nebo jste během závodní diety uklouzli a spořádali tabulku čokolády, která na vás zírala tak hypnoticky. Inu stane se. Důležité ale není samotné selhání, ale to, jak na něj zareagujete. Viděl jsem už nesčetně jinak slibných borců, kteří byli tak upnutí na vidinu své úspěšné kariéry, že se doslova sesypali jak domeček z karet po prvním neúspěchu. Je třeba si uvědomit, že kulturistika v její soutěžní podobě je vizuální, neměřitelný a subjektivní sport. O kontroverzní výsledky v ní není nouze. Ale ne vždy musí jít o nějaký záměr. Stačí, aby se na jedněch závodech sešla porota, kde převládne počet arbitrů, kteří preferují estetiku před hmotou a výsledky mohou být diametrálně odlišné od minulého týdne, kde většina rozhodčích dávala přednost monstrózním svalovým objemům. Je naprosto běžné, že i pár dekagramů na váze mohou změnit formu k nepoznání během jediného týdne. A proto není třeba propadat panice, když se jedna soutěž, jedna sezona nepovede. Vaše tělo je organický stroj, který jeden rok funguje jak dobře promazaná mašina a jiný rok to trochu drhne.

Extrifit Trainox Shot 15 x 90 ml

! Obsahuje kofein, není vhodné pro děti a těhotné ženy. Denní dávka (1 shot) obsahuje 310 mg kofeinu. Produkt není vhodný pro osoby trpící přecitlivěl …

Úspěšní lidé se liší od těch průměrných tím, jak zvládají selhání. Nevidí je jako konec cesty, ale jako lekce. „Co jsem se z toho naučil? Jak to mohu příště udělat lépe?“ Tyto otázky si kladou všichni, kteří prorazili své hranice a dosáhli mistrovských výsledků. Koneckonců tu milionkrát omletou filmovou repliku, co pronáší Rocky o tom, že není důležité, kolik ran dostaneš, ale kolikrát se zvedneš, už známe snad úplně všichni. Nicméně je to pravda, i když osobně preferuju spíš variantu života bez těch ran a vstávání. Ale tak nějak bychom se mohli shodnout, že to, jak se vyrovnáte s neúspěchem vás nasměruje k tomu kýženému výsledku. Buď se budete držet směru, nebo to uhne do… No však víte kam.

Fajnové je, že ať už jste profesionální kulturista, fitness nadšenec nebo jen někdo, kdo si chce udržet kondici, principy, které si osvojujete v posilovně, vás mohou inspirovat v mnoha jiných oblastech života. Disciplína, schopnost překonávat překážky, plánování a budování sebedůvěry – to vše má přesah daleko za hranicemi fitness centra. Naučíte se stát si za svými cíli, zvládat stres a soustředit se na to, co je pro vás skutečně důležité. Váš život může dostat řád. A i když nakonec toho svého vysněného cíle nedosáhnete, díky té dlouhé cestě může být váš životní příběh plný úspěchů, hrdosti a radosti.

Luboš Chládek - úroveň závodníků stoupá a to je ta správná motivace