Se studií jděte někam. Já jdu radši makat.

Pokud mě někdo sleduje na instagramu na soukromém profilu @pavelvacek.extrifit, musel za posledních 10 dní nutně nabýt dojmu, že mi už z té kulturistiky definitivně jeblo. Anebo je tu ještě druhá varianta, že jsem náhle změnil orientaci a zamiloval se. Nejdřív ten oslavný článek na Evls, který ze mě vytekl jak poluce v pubertě, teď se to na mém profilu pro změnu hemží spamem ze společného tréninku s Martinem Fitzwaterem, vítězem Evls a čtvrtým z poslední Olympie. O tomhle emočním výbuchu, který následoval před tímhle společným tréninkem a po něm, si můžete přečíst u mě na insta, ale teď vás s tím zatěžovat nebudu, protože pro následující řádky tahle historka není zase až tak podstatná. Důležité je, co tam říkal. Protože…, nechci vám to říkat, že já to říkal, ale říkal tam to, co jsem tu říkal. Teda psal. A často a dávno.

Jak jsem viděl EVLs? Bude stačit, když napíšu ...wauu?

O co jde? Poptávali jsme se tam Martina, co mu tak jako pomohlo, kde se to zlomilo, co ho nasměrovalo na tu správnou cestu a tak podobně. No a Martin spustil oslavnou řeč o Branch Warrenovi. Pokud nemáte šajnu, o koho jde, použijte google. Ve stručnosti je to borec, tuším, že vítěz Arnold Classic a medailista Olympie a taky týpek, z jehož tréninků jdou všichni fitnessfašisti hlídající techniku cviku se šuplerou v jedné ruce a telemetrií zdvihu v druhé nejdříve do kolen a vzápětí do mdlob. Když je pak profackují, proberou, prohlásí Branche Warrena za tréninkového antikrista a začnou mumlat nějaké naturální zaříkadlo. Tak tenhle Branch Warren, společně s jeho sparingem Johny Jacksonem, proslulý svými šílenými tréninky a neméně šílenou technikou, je podle Martinových slov „total gym warrior“, načež spustil, že při vstupu do posilovny přepne na někoho, kdo chce zabít při tréninku sebe, sparinga, činky a všechno kolem v dosahu.

Podle Martinových slov je právě tenhle chlápek klíčovým člověkem, který ho pomohl nasměrovat k pořádnému progresu. Když začal cvičit s ním, nebo pod jeho vedením, měl po prvních trénincích pocit, že ho Warren chce doslova zabít. Začal tam vyprávět o mnoha supersériích, mnoha a mnoha kotoučích na osách, o brutální intenzitě a tréninkových jednotkách, které byl schopen dokončit jen na pokraji vysílení, čehož důsledkem bylo to, že přijel domů, něco pozřel, upadl do spánku, vzbudil se, probral se, najedl se, usnul, vzbudil, jedl, spal, vstal, jedl, a tak několik týdnů v kuse. Bohužel jsem se zapomněl zeptat, čím se v té době živil, ale pointa je taková, že tréninkové jednotky zasáhly celou nervovou soustavu a donutily organismus přizpůsobit se brutální náloži tím, že ho donutily víc jíst, víc přijímat a víc zužitkovat vše, co do sebe dostal. Celé to vedlo k růstu a adaptaci na zátěž. Dnes už tak necvičí, není již schopen dostát takové intenzity bez Branche za zády, ale ten „champion mindset“ v něm zůstal a stejně tak jako nastavená laťka pro tvrdost tréninkové zátěže. Toť historka z USA od šampiona z té nejvyšší ligy. Ale nemusíme chodit zase tak daleko…

Honza Turek - Objem v plném proudu

…Koneckonců, podobné pocity jsem zažíval při společném tréninku zad s Honzou Turkem, který mě ale při pohledu do mé občanky šetřil aspoň tím, že jsme používali stroje, a ne volné zátěže. Vzpomeňte na vcelku nedávné rozhovory Honzy z jeho objemového období, kdy mu Miloš Sarčev naordinoval asi triliardu supersérií s co nejvyšší váhou. Sám Honza, proslulý to tvrďák a dříč, říkal, že právě tahle změna tréninku donutila jeho organismus přijímat více jídla než by do sebe po normálních, běžných trénincích dostal. Objemovka založená na brutální intenzitě se vyplatila a Honza byl letos zase o nějaké 3-4 kg těžší při doposud životní formě, a to není zase tak málo u tak velkého a zkušeného borce.

No a máme tu poslední zkušenost s Lubošem Chládkem, který nově cvičí se sparingem, který ho nutí jít na totální hranu, tréninky jsou plné intenzifikačních technik a vyčerpání. Nárůst oproti loňsku? Cca 8 kg. Co vyvádí se svými svěřenci nejúspěšnější český trenér Tomáš Bureš? No to samý.

Samozřejmě chápu, že teď mohou povstat všichni militantní naturálové a šermovat studiemi, že to pro zakázanými prostředky netknuté borce není vhodné, ale počkat, mám tu ještě jednu vzpomínku, dokonce na něžné pohlaví. A to Kristýnu Seidlovou.

Kristýnu po různu zpovídám už 8 let. Když začala být známější a bylo víc a víc zřejmější, že její nohy a zadek rostou nějak jinak než ostatním bikinám, (Kristy začínala jako bikinka), začalo se objevovat čím dál víc dotazů na její trénink nohou a zadku. Všichni čekali všelijaké zanožování, unožování, roznožování, speciální „ženské cviky“ a všeobecně nějaký feminní tréninkový zázrak. Jenže ono prd. Kristýna se hned zkraje dostala do posilovny mezi ufuněné zpocené borce a její trénink byl od počátku tvrdý, intenzivní, plný základních cviků, bezpočtu dřepů a nulového počtu nějakých izolovaných speciálek na řiť. Zkrátka trénink ve stylu žádný sraní s mladou paní, hezky pěkně nadoraz bez výpočtů a kalkulačky v ruce a taky bez ohledu, jestli někdo je, nebo není naturální, jak je to teď v módě.

Takže abychom to nějak shrnuli, já si samozřejmě rád přečtu nějaké nové výzkumy a data od chlapíků, kteří cvičí kontrolované pohyby s jednou elektrodou připnutou k uchu a druhou zapíchlou v análním otvoru. Určitě si nad tím popřemýšlím a skoro vždycky na ta fakta nemůžu namítnout nic jiného než pokývání hlavou. Jenže pořád mi to připomíná něco jako měření emisí ve Ferrari, které probíhá za laboratorních podmínek se spotřebou dieselové oktávky a produkcí výfukových plynů připomínající svěží letní vánek. Jenže když přijde na to, k čemu je to Ferrari stvořené, lítají z toho plameny a uhlíková lajna je tak dlouhá, že by ji nezvládli ani ve Sněmovně.

Zkrátka a dobře, výzkumy, izometrická cvičení, unilaterární cviky prováděné perfektní technikou jistě přinášejí nějaké benefity, ale jen pokud splníte hromadu podmínek. Pokud ale chcete mít jistotu růstu, jděte do fitka a tam ze sebe vypusťte duši, lapejte po dechu, plavte ve vlastním potu a odjeďte každou sérii, jako by na ní záležel váš život. Protože o tvrdé a těžké dřině to vždycky bylo a věřím, že je a bude. Zatěžujte celý nervový systém, nejen několik málo centimetrů a kil jednotlivých svalových partií. Pokud nebudete vyřízení a unavení po tréninku tak, že jediné, co budete chtít, je žrádlo a spánek, necvičili jste dostatečně tvrdě. To je poselství, které jsem si odnesl ze setkání s elitním profíkem a které jen potvrdilo to, co jsem si 30 let myslel.

P.S. Ještě jedna zajímavost. Martin Fitzwater nikdy nedělal kardio. (Jako já) Mám nového superoblíbence.